Mangrovy jsou azonální společenstva keřů a stromů vyskytující se v deltách řek, kde se sladká voda mísí se slanou. Pro mangrovové oblasti je typická pravidelná kulminace výšky vodní hladiny. Mangrovníky se vyskytují v subtropech a tropech a jsou charakteristické svými kořenovými sítěmi.

Mangrovové lesy dusík

Pobřežní mangrovové lesy jsou jakousi záchytnou stanicí pro ukládání uhlíku. Nejen ale to. Jejich kořeny zachycují velké množství organické hmoty. 
Tyto mangrovníkové lesy mohou na hektar uložit více než pětkrát více uhlíku než většina ostatních suchozemských lesů.
Poloostrov Yucatán se vyznačuje jednou z největších krasových sítí vodonosných vrstev na světě s rozlohou 165 000 km2 propustného vápence. Dešťová voda pomalu rozpouští uhličitan vápenatý a vytváří síť podzemních vod, přičemž postupné rozpouštění nakonec vede ke kolapsu vápence.

Mangrovníkové lesy Yucatán

Na tomto mexickém poloostrově se nacházejí desítky závrtů lemovaných mangrovníky. Tyto takzvané hotspoty pro ukládání uhlíku mohou zemi pomoci dosáhnout uhlíkově neutrální-emise skleníkových plynů uvolňovaných do atmosféry.
Vědci vedeni Fernandou Adamovou, vědkyní z mokřadů na Griffithově univerzitě v australském Brisbane, shromáždili vzorky půdy až do hloubky 6 metrů ve třech cenotech a použili radiokarbonové datování. Vědci uvádějí, že každý ze tří cenot obsahuje velké množství organického uhlíku v půdě, v průměru asi 1500 metrických tun na hektar. Na jednom místě, Casa Cenote, bylo uloženo dokonce 2792 metrických tun na hektar.
Kořeny těchto stromů jsou ideální pastí na organickou hmotu. Ponořená půda také pomáhá chránit uhlík. Jak hladina moří za posledních 8000 let pomalu stoupá, mangrovy si udržují své tempo, šplhají po sedimentech nesených z řek a pohybují se do vnitrozemí. Mangrovy mají schopnost vytvářet více kořenů, aby zabránily utonutí. To přispívá k tomu, že se pohybují směrem nahoru, což poskytuje větší akumulaci organické hmoty.