Máte nějaké děti? Pokud ano, tak jistě víte, že to s dětmi někdy není úplně jednoduché. Já mám totiž syna, který je autista. A mám ho ráda a za nic na světě bych ho nevyměnila. A jsem opravdu pyšná, že mám syna. Jenomže někdy ta jeho nemoc je opravdu složitá. Někdy je zase s ním opravdu sranda. Jsem ráda, že právě hlavně ty radostné a úsměvné situace převládají. Občas ale má takové ty své dny, kdy se jenom stále vzteká a válí se po zemi. Nejhorší to je, když třeba když jsme v obchodě. Syn má taky něco špatného se střevem, tak má nařízenou určitou dietu. A nejhorší je, když jdu se synem do obchodu. Vždycky si do košíku nahází různé sladkosti, samozřejmě samé čokolády a další nezdravá jídla. Jenomže já to samozřejmě kupovat nemohu. Protože syn to nemůže jíst a já to nechci, protože nechci ztloustnout.
Navíc je to taky všechno tak drahé, že bych pouze utrácela zbytečně peníze. A za ušetřené peníze jezdíme se synem vždycky někam na výlet anebo do wellness centra pro děti. Takže vždycky když to chci synovi odebrat ty sladkosti, tak se začne vztekat a válí se po zemi. Je to opravdová ostuda. Bohužel okolní lidi neví, že syn je nemocný, že má autismus. Takže si lidi většinou myslí, že můj syn je jenom rozmazlený spratek, co nedosáhl svého. Myslím si, že je to škoda, protože lidé by se měli vzdělávat taky v tom, že ne každé zlobivé dítě musí být pouze rozmazlené, ale a taky může být nemocné, jako mít například autismus.
A jak byste se vy stavěli, kdybyste měli nějak podobně nemocné dítě? Vím, že třeba jsou i rodiny, které se s tím nemohou srovnat a musí chodit velmi často k psychologovi. Vím, že to není jednoduché, ale všechno se dá zvládnout. Naše děti musí být veselé a šťastné, takže by jim to měl opravdu každý rodič dopřát, ať už jsou děti jakékoliv. Nemám pravdu? Navíc děti z toho taky jednou vyrostou.