Qekarna

Jedná se o druh výbojky, která používá elektrický výboj v prostředí sodíkových výparů k výrobě světla.
 
Sodíkové výbojky se dělí na dva druhy. Prvním typem jsou nízkotlaké (ve zkratce značené LPS) a druhým typem jsou vysokotlaké (označené HPS). Podstata spočívá v průchodu proudu v parách sodíku. U vysokotlaké výbojky je tlak vyšší a jsou i přítomny páry rtuti a xenonu. Naopak nízkotlaké výbojky nejsou až tak obvyklé a převážná většina dnes dostupných je právě v podobě vysokotlakých.

 
Nízkotlaké výbojky spatřily světlo světa před druhou světovou válkou. Zatímco vysokotlaké výbojky se na trh dostaly až v šedesátých letech dvacátého století.
 
Kladné a záporné stránky
 
Mezi výhody náleží značná efektivita, vysoký světelný tok, velice dobrý poměr ohledně ceny a výkonu. Stejně tak pozitivní je rozšířená a osvědčená technologie. Naopak mezi nevýhody náleží špatné podání barev, pouze oranžová barva, složitější stmívání. Dále mezi negativní vlastnosti týkající se konkrétně vysokotlakých je nereálné okamžité znovu zapálení. Každopádně tento druh výbojek vyžaduje velice opatrné zacházení.
 
Výše uvedené výhody a nevýhody sodíkové výbojky určily především pro venkovní a veřejné osvětlení, tunely, letiště, nádraží, průmyslové haly a prostory, sklady apod. Avšak v těchto místech bývají nahrazeny novějšími halogenidovými či světelnými diodami.

 
Stejně jako jiné výbojky i tento typ může pracovat pouze s předřadníkem upravující napájení a zapalující ve výbojce výboj. Do série s výbojkou se právě vřazuje adekvátně dimenzovaný předřadník neboli tlumivka. K výbojce je nutné zapojit elektronický zapalovač, jenž zapálí výboj napětím v řádech tisíců voltu. Reálné je místo tlumivky a elektronického zapalovače použít kompletní i elektronický předřadník. Kondenzátor na přívodu zdokonaluje účiník – kompenzuje jalový výkon.
 
Vysokotlaké výbojky mají nejvyšší světelnou účinnost. Jeden z nejvíce ekonomického světelného zdroje v rámci běžného osvětlení.